Bakov Devils

11. července 2006 v 21:02 | Andy |  Závody
17.6.
Mám za sebou druhý MTBO. Narozdíl od zvoraného Švihu nad Kačákem (DNF - dojezd po časovém limitu) to bylo tentokrát parádní. Oproti Švihu byl rozdíl i v partnerovi, tentokrát jsem vytvořila dvojici s Petrem. Děsili jsme se veder, která panovala celý minulý týden, ale v noci z pátku na sobotu sprchlo a tak se celkem ochladilo. Sobotní počasí bylo na kolo více než příjemné - bylo pod mrakem, občas vykouklo sluníčko, občas zafoukal větřík, teplota byla mírně přes dvacet stupňů. Co víc jsme si mohli přát. Na start do Jezdeckého klubu jsme dorazili asi v půl deváté, registrace byla do desíti. Málem jsme se nezaregistrovali, protože jsem pomotala název našeho týmu. Trvala jsem na tom, že jsme Rudé veverky (Red Squirrels), přičemž jsem zapomněla na to, že jsme se přejmenovali na veverky ztracené (tedy Lost). Naštěstí jsme se nakonec našli, od pořadatelů přebrali tašku s mapou, identifikačními samolepkami, stravenkami, popisem kontrol a score kartou.

V 9:15 měl být výklad trati, tak jsme si ještě dali čaj a pak šli připravit kola i sebe. Co bylo nepříjemné bylo naše střídavé běhání do budek ToiToi. Petr bojoval se střevní chřipkou celý týden, já zase trpěla svoji klasickou předzávodní nervozitou. Oblečeni v krátkých dresech a s promazanými koly jsme si šli vyslechnout výklad trati a pak se pustili do studia mapy a plánování postupu. Startovat jsme měli až v 10:37. Bez znalosti bodového ohodnocení se moc plánovat nedá, tak jsme alespoň odhadovali, které kontroly budou za nejvíc bodů (80) - podle vzdálenosti a kopcovatosti. Upravili jsme mapu tak, ay se dobře vešla do Petrova nového mapníku (skvěle se osvědčil) a studovali možné trasy. Myslela jsem, že z Ptýrova vyrazíme na sever, kontroly tam byly hustě nasázené blízko sebe a bylo jic tam asi nejvíc. Ale samozřejmě v těch místech byl terén hodně členitý. Ještě jsme doplnili energetické zásoby - já tyčinkou a Petr párkem a pak už se konečně přiblížila doba našeho startu a my vyrazili. Pouze však několik desítek metrů, kde jsme obdrželi bodové ohodnocení a mohli plánovat naostro. Nejprve jsme si poznačili ke každé kontrole počet bodů, pak jsme nejvíce bodované kontroly (80 a 50 bodů) vybarvili oranžovým zvýrazňovačem a poté jsme začali zelenou fixou zakreslovat kudy pojedeme. Nejlépe se nám nakonec pozdávala trasa, která vedla jiho-východně (byla tam nejbližší 80), s tím, že se pak otočíme na západ, směrem na sever posbíráme další 80 a taky dvě 50 a podle času si pak naplánujeme kudy se budeme vracet. Přesně po sedmi minutách jsme meli jasno a vyrazili jsme. Jižní část jsme zvolili i proto, že vypadala hodně rovinatě a většina kontrol se dala posbírat při jízdě po silnici. Odhadli jsme to dobře, na prvních 30 kilometrů bychom dobře využili silniční kolo. Terén byl jen mírně zvlněný, jelo se dobře a rychle. Však jsme také v první hodině měli průměrku 24km/h. Ve druhé jsme klesli na 22 a pak už to šlo pořád dolů, od chvíle co jsme se stočili na severo-západ. Výsledný průměr 18,7 km/h však na horské kolo na 103 kilometrech a nastoupaných 885 metrech také není úplně špatný.
Nejprve jsme sebrali desetibodovou 6 v kopřivách, pak 2 u Kněžmostu za třicet a po silnici pak frčeli pro osmdesátibodovou 3. K ní už se museli trochu terénem a do kopce, to jsme se poprvé zadýchali :-). Poté jsme se kousek vrátili a odbočili doleva na Litkovice, kde byla další třicítka s číslem 4. Pak už jsme jeli pořád západně - do Horky pro první padesátku (číslo 5) a přes Bakov do Zvířetic pro dvacítku (9). Tam byla zajímavá část trati po mostě a drevěných prknech podél kolejí. Tím skončily rychlé cesty a my zajeli po modré do terénu. Petr navigoval naprosto skvěle, nechápu podle čeho se v těch polích a lesech řídil, ale bez problémů jsme našli i třicetibodovou 10 a poté další padesátku (11) u Bělé pod Bezdězem. Tato část však byla celkem náročná. I když jsem doplňovala síly různými energetickými tyčinkami, cítila jsem, jak ubývají. Pokračovali jsme po silnici do Bělé pod Bezdězem a pak po červené opět do terénu pro 18 za padesát bodů. Trasa tu byla hodně zajímavá, s takovými hupsy nahoru a dolů. Do jednoho jsem špatně najela, uvízla v bahně a levou nohou jsem si do boty nabrala slušnou dávku špinavé vody. U té 18 už na mě začala jít krize a tak jsem vyzkoušela Shlehu - přípravek na bázi kofeinu a taurinu, který má povzbuzující účinky. Byla jsem přikvapená, jak skvěle to funguje! Už asi po pěti minutách ze mě začala únava opadat, přestala jsem cítit bolest kolenou a cítila jsem se hodně v pohodě. A to jsem vypila jen půlku lahvičky. Přesto jsem byla hodně ráda, když jsme se po dalších asi 20 minutách konečně vymotali z lesa a najeli na silnici směr Kuřivody. Pěkně z kopečka jsem frčeli až k odbočce na Skelnou Huť, kudy vedla trasa na další osmdesátku (číslo 22). Tam jsme se ale dost zdrželi, protože tam byla nějaká myslivecká slavnost a všude byla spousta aut a lidí. Hodně dlouho jsme se tam proplétali. To horší mělo ještě přijít. Na 22 se jelo pořád terénem do slušného kopce, bylo to dost vysilující. Kontrola navíc nebyla tam, kde být měla - tedy na křižovatce na buku, ale asi o dalších 200 metrů do kopce dál na smrku. Pořadatelé pak přiznali, že to pos... a omluvili se za to. Ale Petr měl vážně svůj den a tak kontrolu našel i když vetšina ostatních dvojic to po dvacetiminutovém bloudění vzdala. Čas se nám začínal krátit a tak jsme opět přes myslivce vyrazili na druhou stranu křižovatky pro třicítku u vody (číslo 20). A už jsme se začali stáčet směrem k cíli. Ještě jsme u Kuřivod uhnuli doleva pro dvacítku (číslo 21), kde jse si necelé dvě hodiny před cílem dala druhou polovinu Shlehy a pak už jsme sbírali jen kontroly po cestě, přičemž náš hlavní cíl teď byla padesátibodová kontrola s číslem 15. Cestou k ní jsme ulovili ještě třicetibodovou 13 a padesátku pak chvíli hledali společně s dalšími dvěmi dvojicemi u nádrže. Byli jsme úspěšní a do hnusného kopce jsme pokračovali pro další kontroly - nejdřív po silnici do Mukařova a pak dále po zelené, kde jsme nabrali třicítku (16) a desítku (17). Byli jsme kousek od cíle a zbývalo nám přesně 45 minut. Chtěli jsme tedy ještě sebrat 7 a 8, dohromady za třicet bodů. Ale cesta k nim vedla terénem a do kopce a to nám už to moc rychle nejelo, přece jen sto kiláků je sto kiláků. Když jsme nebyli po patnácti minutách ani v polovině, raději jsme to vzdali a jeli do cíle, abychom se nepřipravili o body penalizací. Dojeli jsme tedy v 17:05, přičemž sedmihodinový limit nám končil v 17:37. No, alespoň jsem si konečně došla na záchod, dali jsme si pivo na které jsme se tak těšili, a výborný gulašek. Pak jsme v ledové vodě umyli sebe i kola a s dalšími pivy přetrpěli potupnou prohru našich fotbalistů s Ghanou. Po fotbale byli vyhlášeni vítězové a my z radostí zjistli, že jsme nasbírali 600 bodů a v konkurenci 120 párů dojeli na 35 místě celkově, mezi páry smíšenými jsme byli čtrnáctí. Považuji to z obrovský úspěch a mám z toho velkou radost. Díky Petře!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama