Moje první silniční stovka

11. července 2006 v 21:01 | Andy |  Cyklistika
Po neděli, kdy jsem si jako recovery zajela na Pavoučkovi pohodovou padesátku (průměrná tepovka 117), jsme se s Petrem domluvili, že v úterý zkusíme najet stovku. Pro mě na silnici premiérovou. Jako trasa byla po menším váhání zvolena Praha-Poděbrady, jakožto velmi rovinatá. Ačkoliv jsme chtěli vyrazit hodně brzy, podařilo se nám to až v půl páté. Což vzhledem k vedru je možná na druhou stranu dobře. Petr, jakoby se snažil dohnat zmeškaný čas vyrazil okamžitě jako šíp a až do Kolodějí to hnal rychlostí okolo 28 km/h. Já se normálně potřebuju v klidu tak 10-15 minut rozjiždět, než jsem schopná podávat nějaké výkony, takže jsem ho vůbec nestíhala.

Naštěstí pak zpomalil, ale jak jsem zjistila, stejně mi to nepomohlo. Mě to totiž prostě vůbec nejelo. Na výlet jsem se těšila, chtěla jsem otestovat kratší představec a 28 zubý pastorek (440 Kč, to je pálka), ale bohužel se to moc nevydařilo. Trápila jsem se od začátku do konce. Levá bota, která mě tlačí pravidelně tlačila tentokrát tak, že se mi nějak nedokrvovala noha a dostávala jsem křeče. Bohužel začala tlačit i pravá, i když míň a zlepšilo se to, až když jsem z obou vyndala v Poděbradech vložky. Stejně teď zvažuju, že si koupím jiné boty, protože takováto jízda opravdu není pro radost ale je čirým utrpením. V některých místech po krásných rovinách bez aut se mi celkem dařilo se rozjet, snažila jsem se držet v háku za Petrem. V rychlostech kolem 26-28 km/h to bylo dobré, jakmile Petr zrychlil, už jsem ho neuvisela. Asi po dvou hodinách jsme konečně dojeli do Poděbrad, to se mi dost ulevilo. Také jsem něco snědla a kousek za Poděbradama jsme v nějaké vesnici doplnili vodu. Cesta zpátky ubíhala hrozně pomalu, průměrná rychlost nám klesala. Posledních asi 20 kilometrů už jsem jela jako robot, byla jsem úplně vyřízená. Zajímavé je, že tepovka byla úplně v pohodě, nejvyšší číslo na které jsem se dostala bylo 153, průměr jsem měla 129. Takže to by vypadalo na úplnou pohodičku. Dnes mě navíc ani nebolí nohy, takže to nebylo ani svalově náročné (jasně že ne když to byly roviny). Tak vážně nevím, v čem byl zakopaný pes. Bez Petra bych ten den stovku určitě nedojela, asi bych to vzadala a doplazila se nějak domů. Takto mám alespoň radost, že jsem to ujela, i když po 4:53 hodinách s průměrkou 22,9.
Až pivo v Dubečku mě trochu probralo, že jsem byla schopná trochu komunikovat :-)
A ke změnám na kolu - pastorek budu muset otestovat až v kopcích, tady na těch rovinách se to nedalo posoudit. Kratší představec vypadá dobře, tedy alespoň mě po jízdě vůbec nebolely lokty, což mě obvykle trápí. Ale zase mě nějak brali křeče do dlaní. Nebudu to raději po této vyjížďce hodnotil, byla jsem celá nějak rozhašená, nechám to raději na příště :-)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama