Petr o sobě

11. července 2006 v 20:39 | Andy |  Já a moji bližní :-)
Nemám rád blogy. Docela fajn začátek, na to že to do jednoho takového píšu. Chtělo by to bližší vysvětlení: Nemám nic proti soukromým webovým stránkám. Jsou dobré na sdílení různých informací pro lidi stejných zájmů, fotek z různých akcí mezi přáteli a podobně. Víc se mi ale líbí soukromé stránky, které přinášejí nějakou hodnotu navíc i pro ostatní (neznámé) lidi. Tím myslím například různé cestopisy, které se mohou hodit každému. Ještě raději mám ale stránky, které přinášejí ještě obecnější informace (jsme na Andrejky cyklowebu tak třeba http://www.kpo.cz/fyziologie/fyziologie.htm je dobrý příklad).

Blog chápu cosi jako takový internetový deníček, který si dotyčný píše pro uchování zážitků. Jenže deníček (ten opravdový - papírový) je podle mně hlavně o tom popsat si své pocity, a aby fungoval tak jak má, jeho pisatel musí být zcela otevřený (nakonec píše to přece pro sebe) a již psaní zážitků do něj je terapií. To internet přístupný každému asi těžko splní. Blog prostě není pro mne. Asi jsem staromódní.
Tak co sem vlastně píšeš, když se ti ty blogy tak nelíbí? Inu, musím přiznat že blog Andrejky čtu rád a jelikož se tu píše se o mne, musím se nějak "bránit." Jsou mi zde totiž připisovány zásluhy, které mi ne zcela přísluší.
Takže nejprve jak jsem na tom já s cyklistikou: Na kole jsem se naučil jezdit někdy těsně před základní školou, to když mi můj táta z rámu odmontoval zadní malá dvojkolečka a místo nich přidělal jedno velké s torpédem. (Abyste věděli, nikdy jsem nejezdil na kole s postranními kolečky na udržení balancu - to bylo pro hloupé děti :-) Já měl takovou tu bomba, super rychlou tříkolku, postavenu na rámu z klasického kola, jen místo zadního kola byla ona dvojkolečka. Největší frajeři těsně před svým přestupem do vyšší třídy (rozuměj z tří kol na dvě) už uměli stejně jezdit po dvou. Pak následovalo běhání mého taťky za mnou, než jsem bicykl plně ovládl a pak léta ježdění po sídlišti. Po té první opravdové závoďácké kolo značky Favorit s PĚTIKOLEČKEM!
Od té doby jezdím na kole rád, ale bez větších ambicí, za rok jsem najížděl tak do 2000km. Zvrat přinesla až zcela nová motivace, kterou je Andrejka. Jak to ty ženský sakra dělaj? Druhou motivací je zakoupení sport testeru Polar. Kdo zná jak to funguje netřeba popisovat, ostatní odkážu na www.polar.fi. Podstatou je že ten "parchant" rozuměj sporttester alias "tepák" vás nutí vyplňovat další a další políčka vašeho tréninkového kalendáře, sám porovnává výkony, spotřeby, výšky, délky atd... No a žijte v klidu s tím, že čára průměru vaší výkonnosti směřuje dolů! Mimo jiné také je, že po přečtení pár knížek o principech tréninku pochopíte, že nejde o to se jednou za měsíc "zrakvit" ale trénovat s nižším usilím, ale pořád. Jinými slovy nejde o intenzitu ale o objem.
Takže za minulý rok mám najeto 3000km, což je z pohledu skutečného cyklisty hobíka opravdu slabé (a konečně tím vyvracím fámy, jak děsně jezdím a jak jsem na kole dobrej). Letos bych se měl před vánoci zastavit někde okolo 4000km (vidíte to, jsa knihami poučen, již vím, že musím mít plán). Takže rozhodně se nepovažuji za pravověrného hobíka, mám asi spoustu jiných zájmů (o některých třeba ještě uslyšíte) čtu i jiné časopisy než Velo a Peloton a nohy si nikdy holit nebudu. Nikdy neříkej nikdy. Závody jezdím pro radost, pro atmosféru a pro možnost si zasoutěžit. Také je důležité, že v polaru přibudou červené sloupečky (dělám si srandu). Nejdůležitější závod sezóny je pro mne silniční Král Šumavy. Letos jsem poprvé jel i horského a pár jiných MTB maratónů. Co mne, ale v poslední době nejvíc oslovilo, je MTBO (MTB Orientační). S Andrejkou jsme se domluvili na Ruskou ruletu a musím říct, že jsem byl nadšen. Více najdete na jiném místě tohoto webu. Od té doby mám představu našeho ideálního závodu, kdy najedeme ze všech nejmíň, a přesto skončíme s nejvíce body. To by mi přesně vyhovovalo :-)
Tím se dostávám k tomu co Andrejka napsala o mne a o tom že jsem ji přivedl ke kolu, běžkám atd. Myslím že se do toho zakousla sama (a kdo ji znáte tak víte, že jen tak nepustí...). Jestli mám nějakou zásluhu, tak to není o kole ani o běžkách, ani lezení ani jiném sportu. Je to o srdci.
Jestli jsem něco dokázal, tak že jsem ji snad ukázal tu radost, soutěživost a úžasně krásné pocity, jaké to je vyjet na nějaký strašný kopec a jaké to je pak svištět ve sjezdu dolů.
Pamatuji si na náš první výlet na kole loni, kdy Andrea měla za celý svůj život asi tak 200km (to že má teď na začátku července ve své první "vážné" sezóně 2500km je podle mne opravdu úctyhodný výkon) a každý kopec tlačila, jet rychleji bylo špatně, protože "se nebude nikdy honit jako já" a celkově ji pohyb na velocipédu znechucovalo to, že se musí šlapat...
Na druhou stranu si také jasně pamatuji, jak po cca roce jela s jednou svoji kamarádkou na běžky a jak mi pak popisovala svoje pocity, když "ta druhá, se děsně nabalila, aby ji nebyla zima a pak vůbec nejela a každej kopec byl problém"
Jestli tedy cítíte mezi posledními dvěma odstavci kapku rozdíl, tak k tomu se hlásím, vše ostatní je o té holčičce co jí patří tenhle web.
Víte že nemám rád blogy?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Andy Andy | 22. srpna 2006 v 14:53 | Reagovat

Chcichi a už máš také svůj blog: fifuv.blog.cz.

Opravdu nikdy nerikej nikdy :-))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama