Silniční Velocamp Jeseníky I.

11. července 2006 v 20:45 | Andy |  Trénink
Silniční Velocamp Jeseníky
O možnosti zúčastnit se tréninkového kempu na silničních kolech jsem se dočetla v časopise Velo. Možnost trénovat týden pod odborným vedením v kombinaci s každodeními semináři k cyklistice mne velmi zaujala. Navíc Jeseníky mne naprosto nadchly a termín (2.-9.7) vycházel tak, že bylo potřeba pouze tří dnů dovolené. To prostě nebylo co řešit. Okamžitě jsem se tedy přihlásila, zaplatila 1000 Kč zálohy (cena celého pobytu s polopenzí byla 3.500 Kč) a snažila se na silnici do doby odjezdu dovršit tisícovku (nepovedlo se, jen 750 km). Strašně jsem se těšila a jediné, co mi radost trochu kalilo bylo to, že nemám s kým jet a budu tedy muset vyrazit sama.

Plánovaný program byl následující:
Denní program:
7:00 do 8:00 snídaně
9:00 možnost vyhodnocení tréninku z předešlého dne
10:00 trénink
15:00 lehké jídlo - těstoviny
odpoledne odpočinek, regenerace, televizní sledování TdF
18:00 večeře
19:00 seminář
Týdenní program:
Neděle 14:00 sraz
15:00 porada k programu
16:00 trénink 50km, terénní test 2x5km na stanovení tepových pásem
Pondělí 10:00 trénink 70km, horský terén, zaměření na sílu
Základní okruh 45km, trasa Rejvíz
Úterý 10:00 trénink 80km, horský terén, zaměření na sílu
Okruh Velké ceny Jeseníku, Dlouhé stráně
Středa 10:00 trénink 100km, kopcovitý terén, zaměření na vytrvalost
Čtvrtek 10:00 trénink 50km, rovinatý terén, odpočinkový den
Pátek 10:00 trénink 80km, horský terén (Praděd a zpět)
Sobota 10:00 trénink 50km, rovinatý terén, odpočinkový den
Neděle 10:00 kvalitní trénink
Program seminářů:
Neděle: stanovení individuálních tepových zón, dle terénního testu
Pondělí: energetické systémy, způsob využití v cyklistice, jejich rozvoj
Úterý: skladba tréninku v roce, tvorba period, makrocyklů, cyklů, mikrocyklů
Středa: posezení u ohně
Čtvrtek: trénink jednotlivých dovedností (vytrvalost, síla, rychlost), zapojování energetických systémů
Pátek: práce s MTF
Když to viděl Petr, vynadal mi, že zase stavím pyramidu na špičku, neboť nemám co dělat v kopcích, ale mám jezdit základní vytrvalost. Vím, že má pravdu (pozn.: doplnit zkušenosti Vojtěchovského o jízdě v kopcích a tepových pásmech) a taky vím, že na kopce zatím nemám, ale když ten kemp vypadal tak skvěle!
Tak jsem mu alespoň slíbila, že budu jezdit podle individuálního plánu a do kopců se vydám až v závěru týdne. Do té doby roviny, pomalu dávkovat a hlídat tepovku (do 153 tepů za min.).
Musím se zmínit ještě o jedné věci, která mi odjezd trochu komplikovala. Po trápení na 100 km trase do Poděbrad kvůli tlačícím tretrám jsme se rozhodla s nimi definitivně skoncovat a protože když já se pro něco rozhodnu, tak to i udělám, dala jsem okamžitě inzerát a během dvou dní jsem je opravdu prodala. Po půl roce používání za stejnou cenu, za jakou jsem je nakupovala :-)
V SP kolu jsem si domluvila, že mi seženou dva typy silničních Spešlů ve velikostech 39 a 40 a já si hned vyberu a koupím nové. Jenže tretry dorazily ze skladu až ve čtvrtek a já se dostala na zkoušení v pátek odpoledne. Modely byly dva, ale od každého jen jedna velikost. A dopadlo to nejhůře jak mohlo. Levnější model - 39 byl malý úplně, ve 40 mi perfektně seděla pravá bota, ale tlačila levá. A kupovat další tlačící boty a ještě za 3,5 tisíce, to se mi fakt nechtělo. Jenže co teď? V neděli ráno jsme tak odjížděla bez bot. Naštěstí Petr vymyslela variantu, že přemontujeme na Pavoučka pedály z biku a pojedu tak v tretrách MTB. Na ně jsem alespoň zvyklá a je mi v nich pohodlně. Mě se to vůbec nelíbilo, říkala jsem si že v bikových pedálech a botách budu za idiota, ale jiné řešení stejně nebylo, takže to tak nakonec dopadlo. Ještě v pátek jsem balila, v sobotu strávila celý den na testovacím fullu od Spešla (viz článek) a v neděli už jsme se vydala na dlouhou cestu do Jeseníků.
Neděle 2.7.
Do Jeseníků je to fakt dálka. A navíc kromě úseku do Poděbrad žádná dálnice. Snažila jsem se dodržovat předpisy (bojím se, že po zavedení bodového systému a s mým rychlejším stylem jízdy přijdu brzy o řidičák) a tak se cesta neuvěřitelně vlekla. Vzhledem k tomu, že jsem dvě noci předtím téměř nespala (z pátku na sobotu mi bylo hrozně blbě) a ze soboty na neděli jsme skoro do tří s Jirkou řešili určité důležité problémy, usínala jsme za volantem. Takže jsou si cestu ještě přibržďovala zastávkami na pumpách a konzumací kafí. Pak jsme ještě docela sluště zakufrovala v Žamberku a zajela jsem si 20 kiláků, takže když jsem konečně dojela do Hanušovic, bylo skoro 13:45 a ve dvě jsem měla být v Jeseníkách na chatě Svornost. No a do toho největší malér - směrovky na Jeseníky byly přeškrtané a nikde žádné naznačení objížďky. Šlo na mě trochu zoufalství, tak jsem si řekla že prostě pojedu podle původních ukazatelů a ono se uvidí. Přede mnou jela černá mazda také tím směrem, tak jsem se zapojila za ní. Škrtance jsem pochopila asi po 15 kilometrech. Cesta byla uzavřená závorou a značkou zákaz vjezdu. Bezva. Vracet se mi nechtělo, bylo to daleko a hlavně bych stejně nevěděla, kudy jet. Zírám na mazdu která suveréně závoru objela a jela dál. Asi se tu vyzná a ví, že to jde projet - říkám si a ze zoufalství jedu za ní. Opravdu nikde žádné nástrahy, jen jeden úsek cesty je pokryt asi čerstvou asfaltkou, jet se tam ale dá bez problémů. Tak si tak vesele jedu spokojená jak jsme na to vyzrála, jenže ejhle, asi 300 metrů přede mnou vidím za zatáčkou policajty a asi čtyři "chycená" auta. Sakra co teď? Ale mazda se nezdá, fofrem stáčí auto na cestičku v poli, označenou jako příjezd k nějaké chatě. No co mám dělat, jedu za ní. Pak jí ale nechám odjet, protože mi to nedá a studuju mapu. Jsem v pr...napadá mě, když vidím, že v dohlednu není žádná normální cesta, jen modrá a zelená turistická značka. Ale policajti jsou větší hrozba a tak pokračuji k chatě. "Lepší" cesta končí, vlevo je cosi rozbitého tak pro off-road. Kolem jde nějaký domorodec, tak vylézám a ptám se, zda ta cesta je průjezdná autem a zda se mám šanci dostat někam k Jeseníkům. Chlápek je skvělej, říká mi že cesta sice nestojí za nic ale on má taky Fabii a už to párkrát projel. A že mě to navede přímo na státní silnici na Jeseník. Zaplaťpánbůh za ty dary! :-) Cesta nakonec tak strašná nebyla a já se asi po deset minutách objevuji opravdu na silnici, policajty jsem krásně objela. Asi jsem si takové dva až tři bodíky ušetřila :-)
Za chvíli jsem v Jeseníkách a i chatu Svorost nacházím podle instrukcí bez problémů. Co mne zděsí je příjezdová cesta, kterou tvoří 1000 metrů dlouhý stoupák-stoják. Asi cyklistická lahůdka, protože je pěkně po sto metrech označen číslicí s informací o ujetých metrech a k tomu nápisy typu: Ještě můžeš?, Nevzdávej to!, Neslézej z kola!, Makej!, Ještě kousek a podobně. No nazdar. To až jednou z chaty vyjedu, už se nikdy nebudu schopná dostat se zpátky :-)
Chatička je úžasná. Drobnější, dřevěná, s veškerým komfortem. Hned se ke mě vrhá majitel, identifikuje mne jako jedinou ženu (naštěstí ne opravdu jedinou, je tu ještě jeden manželský pár) a hned mi začně tykat a vede mě na pokoj. Je maličký, ale super. Jdu pro kolo a parkuju ho v garáži (tam už je pěkná řádka superstrojů - Matějka má Cube, dvakrát Cinneli, dvakrát Cannondale, celokarbonová Orbea Orca, kterou vlastní majitel chaty Pavel Dědic, pak nějaké Pellsy, Fuji, Sundance a dvakrát Šírer). Vybaluju a mezitím doráží trenér Matějka a dostáváme úvodní instrukce. Program se trochu mění kvůli velkému větru, terénní test bude až v pondělí ráno, nyní máme individuální trénink. V šest máme být zpět na večeři. Všichni jsou nějak nažhavení, okamžitě se převlékají a mizí. Mě to trvá déle, musím ještě přehodit ty pedály (teda ne já, udělal mi to pan Matějka) a pak už vyrážím také. V garáži potkám ten maželský pár - Petru a Luboše, kteří mi nabízí, ať jedu s nimi. Jsem ráda že nemusím sama, navíc si alibisticky říkám, že když je tam ženská, nebude to snad moc rychlé. Jenže Petra jela perfektně. Loni toho prý kvůli vážné nemoci moc nenajezdila, ale nevypadá že by ji to hendikepovalo. S Lubošem jsou dokonale sehraní, jedou jako jeden člověk ve stejném rytmu, ve vysoké kadenci a s konstantní rychlostí - bohužel pro mne i do kopců. Po rovinách jedu v háku za nimi a je to super, v kopcích makám abych se mohla pověsit, ale pořád to nevydržím. Naštěstí na úvod jsme dali jen 45 km vyjížďku po okolí, nastoupáno jen 400, takže to bylo dobré. Jen ten závěrečný kopec! V sedě nešel vyjet vůbec, ve stoje moc dlouho jet nevydržím. Ono taky aby jo, když má sklon 22%. Naštěstí Petra řekla, že to nepojede celé, že by se zničila na zbytek týdne a na 350m slézá z kola. To se mi ulevuje, kdyby měla jet a já slezla sama dost bych se styděla (je jí 39 a má dvě děti). Tlačíme a leje z nás i tak. Povídáme si o všem možném a tak se dozvídám, že se v září potkáme na startu Krále Šumavy. Konečně jsme nahoře, za chvíli je večeře, takže rychle do sprchy a převléknout. Sprchy a záchody jsou na chodbě, ale moc pěkné. Večeře byla skvělá. Hovězí polévka s nudlemi a játrovými knedlíčky a hovězí maso s omáčkou a těstovinami. No a k tomu Plznička :-) Co mě fascinuje je systém občerstvení - vše tu leží volně a každý si může vzít na co má chuť. Může si třeba sám natočit pivo (Plzeň, Gambrinus) - a pak jen poznamená do bloku ke svému jménu co měl. Geniální, ale já pražák jsem z toho u vytržení. Večer se na společné schůzce dozvídám, že máme od osmi ještě druhou večeři - něco sladkého a čaj a ráno že jsou dvě snídaně - od sedmi a od osmi. Musíme přece jako tvrdě trénující mít dostatek živin :-)
Jinak co se složení lidí týká, je tu 18 lidí, kromě mě a Petry už jen chlapi, spíš kluci. Je tu pár mladíčků, nejstaršímu clapovi je pak asi padesát. Všichni vypadají sympaticky a že cyklistikou dost žerou :-) Ostatně i majitel chaty je evidentně cyklista - všude jsou plakáty a fotky, is pousta diplomů a pohárů. K zapůjčení pak Vela a Pelotony a taky knížky o Tour de France.
Jsem tady z toho naprosto nadšená. Strašně se mi líbí Jeseníky, chata, lidé, vychází počasí, jídlo je super,...no prostě mám radost že tu jsem :-)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama