Singapur a Malajsie - 2. část

11. července 2006 v 20:04 | Andy |  Cestování
Pondělí 24. 4. 2006
Na ráno jsem si radši dala budíka na devátou, jinak by to asi zase špatně dopadlo. Máme zase tousty, míchaná vajíčka, zeleninu a meloun. Snídaně je každý den stejná a hodně evropská. Povídáme si s jedním Čechem, který je v Singapuru už týden. Je to asi cestovní maniak, nedávno byl v Americe a v Indii, sem přijel ze Španělska a v úterý odlétá do Thajska. Pak ho prý čeká Laos a Kambodža, pak Čína a odtamtud chce jet vlakem po magistrále do Moskvy.

Dnes máme v plánu ptáky a botanickou zahradu, ale než se vypravíme, je skoro jedenáct. Navíc chceme nejdřív zjistit, jak je to s vrácením daně a tak jedeme do Simlim Centra, kde má být nějaký office. Strávíme s tím asi hodinu, nakonec dostáváme 420 dolarů, ale má to háček. Teď musíme ze Singapuru odletět a na letišti si nechat potvrdit a odevzdat nějaká lejstra, nebo nám strhnou z kreditky 470 dolarů. Přemýšleli jsme, že bychom do Malajsie jeli raději autobusem, bylo by to levnější, ale co se dá dělat....
Jdeme tedy konečně na ptáky. Poprvé se svezeme i singapurským autobusem. Ten má také háček a to v tom, že jízdné 0,90 se musí dát přesně, drobné se nevrací. Vstup do zahrady je za 14 dolarů, ale rozhodně to stojí za to! I kdyby byl člověk jen ve voliéře s papoušky, bylo by to super ! Zahrada je veliká asi jako naše ZOO, ale jsou v ní jen ptáci. Jako obvykle i tady probíhají různá představení. Viděli jsme na papoušky pro děti, "hvězdnou ptačí show" a pak dravé ptáky. Pěkné! Ale opravdu nejvíce mě stejně zaujala obří voliéra s barevnými, volně létajícími papoušky, ke kterým se můžete přiblížit na dotek a krmit je z ruky. Petrovi se tam líbilo taky, což jsem poznala podle toho, že nemluvil, jen cvakal foťákem. Pak byla moc pěkná ještě voliéra s obřím vodopádem, kde jsme narazili na drzého papouška, který nás oba klovnul. Přiblížila se k nám indická rodinka, pán mával foťákem a volal "photo"! Myslela jsem, že chce, abychom je vyfotili. Jenže on chtěl fotit nás ! Do náručí jsem dostala asi dvouletého indického chlapečka, zbytek rodiny se sesypal kolem a tatínek fotil. - (Nedá mi a zde musím vyprávění upřesnit, Vypadalo to tak, že k nám přišli Indové a já už se jim sápal po foťáku abych je teda jako vyfotil. Mezitím ale doslova vrazili Andree do náručí jednoho zmenšenýho Inda a semkli se kolem nás. Kdyby se všichni nesmáli tak by to určitě bylo strašidelný. Takže nás v podstatě fotograficky znásilnili a pak zmizeli. Na fotkách budou mít určitě dva konsternované evropany s otevřenýma pusama... pozn. Petr) Asi jsme pro ně vypadali jako exoti.... Mám strašnej hlad, naposledy jsme jedli v 9 ráno a je skoro 6 večer. Petr se tak zabral do focení, že by klidně umřel hlady. (To je pravda, při focení a vůbec při jakýchkoliv zážitcích jídlo neskutečně zdržuje. Je třeba se najist v čechách, a neotravovat tim když mám tolik prožitků a tolik věcí na práci :-) pozn. Petr) V zahradě je všechno šíleně drahé a navíc už jsme všechno viděli, jdeme tedy ven. Botanickou zahradu rozhodně nestíháme, ale ještě chceme stihnout uložit naší cache. Je to malý žlutý slon Bimbo, který má za úkol se někde v Asii setkat se slony a pak se vrátit zpátky domů. Co to znamená: Majitelé GPS navigačních přístrojů vymysleli asi první globální hru. Jde o hledání pokladů - cachí. Cache - keška je krabička, ve které jsou různé předměty a zápisník. Její majitel ji ukryje na nějaké zajímavé místo, třeba do dutého stromu, pod pařez apod., většinou někam, kde je třeba nějaká vyhlídka, nebo jiná zajímavost. Souřadnice toho místa (podle satelitní navigace) vyvěsí na speciální web na internetu. Pak každý, kdo má GPS přístroj, může cashku najít, do bloku napíše své jméno a kdy tam byl, vezme si z krabičky nějaký předmět a dá tam jiný. Je to taková hra a hraje se celosvětově. Vtipem je, že každý kdo z uloženého pokladu něco vezme, musí zase nečím jiným přispět. Navíc existují určité předměty kterým se říká Travel Bugy. Takový předmět, který se do cashky nově umístí, pak má určitý úkol, třeba dostat se z Moskvy do Honkongu. Lidé, kteří cashku najdou, ho pak postupně přenášejí a je to celé vidět na tom webu na internetu. A za nějakou dobu, klidně i za celé roky, cashka svůj úkol splní a nebo taky ne. To byla drobná informační vložka J
Vyšli jsme tedy ze zahrady a za hodinu už měla být tma, měli jsme tedy na spěch. Já ale odmítala odejít bez jídla, tak jsme si ve stánku narychlo koupili alespon do ruky jarní závitky a pak takovou placku jménem Yam. Nevím, co to bylo, ale bylo to dobrý. I když v tu chvíli by mi chutnalo asi úplně všechno. K pití jsem koupila Lemon Grass Juice, džus z citronové trávy. Chtěla jsem ho ochutnat. No..........když si představíte, jak voní čerstvě posekaná tráva, tak stejně voní ten džus. Je brčálově zelený a ta drcená tráva v něm plave. Není to úplně špatné, ale jednou mi to stačilo. Petr se na to šklebil, už má mých experimentů s pitím dost, a prohlásil, že už bude pít jen vodu. (To neni pravda, tady má člověk furt žízeň (a i když nemá tak je potřeba furt pít) tak potřebuje něco čeho se s jistotou napije. Drcenej tráva není ten případ. BTW Tohle nebyla žádná citronová tráva ale úplně normální tráva možná trochu dochucená citronem. Bylo to kyselé, tím pádem docela osvěžující, ale půl litru se toho vypít nedalo. Pozn. Petr) Což o to, já bych si dala třeba i pivo, ale to je tu šíleně drahé, stojí okolo 6 dolarů. Nejčastější značka je Tiger (podle Petra je nejčastější Carlsberg).
Podle GPS se necháváme navigovat do parku, kde by cash měla být. Po cestě pěkně leje. Celý park projdeme křížem krážem, hrabeme v zemi, zvedáme pařezy, ale nemůžeme nic najít. V tom padla tma a nevidíme nic a začínají nás ožírat takový mrňaví mravenci. Děsně koušou, potvory. Už mě to nebaví, jdu z lesíka ven a vidím osamocenou palmu. Jdu se k ní podívat a před ní vidím kamennou desku. Zvednu jí a pod ní je kovový poklop. Zvedám i ten..........Hurá, mám to! Nadšeně volám na Petra. Cash je po dešti plná vody, tak ji čistíme a umístujeme Bimba. Uff, úkol je splněn. (Petr: To byl fakt husarský kousek já už byl z ledání, horka deště a těch kousavejch potvor na prášek, ale Andrejka ji nakonec šťastně vyčmuchala. Ještě to napsat na internet a Bimbo může začít svoji pouť. Jedeme zpátky do malé Indie a za odměnu si kupujeme za 6 dolarů na půl pivo. Láhev má 633 ml (tzv. lepší půlitr), takže nám oběma stačí. Včera jsme si vyhlídli pěknou indickou restauraci a ted se tam chystáme zajít na večeři. Objednali jsme si dvě jídla, aniž bychom věděli, co to vlastně je. To moje je dost drahé, stojí přes 6 dolarů. Obojí je skvělé, ale to moje je samozřejmě lepší! Petr má tenkou placku, plněnou směsí brambor a zeleniny, a k tomu je několik dipů. Nedokážeme rozeznat, co je to za chutě. Ale samozřejmě je to pálivé. Já mám dvě oválné silnější placky, které jsou slané, ale je v nich kandované ovoce a oříšky. Neskutečná kombinace, ale naprosto úžasná! Pak něco jako hrachovo-fazolovo-čočková-polévka, nějaká směs s brambory, pak nějaké kousky něčeho, asi tofu, s oranžovou omáčkou.........je to super! K pití jsem si dala slané mléko Lasi, i když mě od něj Petr zrazoval. Chybí mi tu mléčné výrobky, mám na ně chuť. Jako sladkou tečku jsme si pak vybrali každý tři kousky nějakých dezertů. Mají je na pultě s poklopy, asi 30 druhů všech barev a tvarů, kuličky, tyčky, placičky, apod. Doma jsme to ochutnali, je to strašlivě sladké, nemohli jsme to vůbec sníst. Ještě napíšu deník a jdeme spát.
Úterý, 25. 4. 2006
Dnes chceme odletět na Tioman. Dávám budíka na osmou, rychle se nasnídáme, balíme a vyrážíme na letiště. Je to celkem dálka. Vybalíme ještě papír s pokyny na vrácení daně s hrůzou, že jedeme na hlavní letiště zbytečně, ale zároven i s úlevou zjišťujeme, že tam vůbec nemusíme. Máme totiž zjištěno, že na Tioman se nelétá z hlavního letiště, ale z jiného malého na severu ostrova. Původně jsme mysleli, že ty daně nám odečtou jen při odletu z toho hlavního, tak jsme tam jeli a chystali se na to, jak tam sehrajeme scénu. Ale teď jsme si přečetli, že odletět můžeme i z toho druhého. Od kamaráda, který už byl v Singapuru a letěl na Tioman máme kontakt na cestovku, která nám vše zařídí. Z letiště tam tedy voláme a chceme si udělat rezervaci. Jenže na dnešek už je letadlo plné, letět můžeme nejdříve zítra ve tři. A letenka stojí 150 dolarů, mám vztek. Už jsem chtěla ze Singapuru pryč a ted tu musíme zůstat ještě dva dny. A ještě to stojí skoro 2,5 tisíce.
Vyrážíme do centra zaplatit a vyzvednout letenky. Já jsem naštvaná a tak jsem protivná, Petr to bere v klidu a ještě se mě snaží rozveselit. Nevděčná práce! Paní v cestovce je moc milá a ochotná. Letenky už jsou zabookované, ve čtyři je můžeme vyzvednout. Petra napadlo, že když máme tak málo času, mohli bychom z Tiomanu do Kuala Lumpur také letět. Já se nejdřív bráním, určitě to bude drahé a hlavně jsem se chtěla svézt na lodi. Ale když si spočítám, jak hrozně málo času nám zbývá a cena zase tak hrozná není, stojí to 110 dolarů, tak souhlasím. Poletíme v sobotu v 9:20 a za hodinu budeme na místě. Zamluveno, zaplaceno a paní nám dokonce nabízí, že si u ní můžeme nechat bágly a že nám je pohlídá do odpoledne, kdy si máme přijít pro letenky.
To rádi využíváme a jdeme do botanické zahrady. Je to pár stanic autobusem. Strávíme tam celé odpoledne, zahrada je obrovská. Vstup je zdarma, jen do zahrady orchideí se platí 5 dolarů. Celkem pěkné, ale na kytky zase tak moc nejsem, tak mě to nechává v klidu. Co mě ale zaujalo, je část zahrady s názvem evoluce. Na začátku jsou zkamenělé stromy a pak cestička, která mapuje vývoj planety a rostlin.Od kamenů a vulkánů na začátku, přes první rostlinky až po současnost. Miliony let vývoje. Mají to fakt pěkně udělané. Kolem čtvrté se vracíme, paní to má pro nás připravené a nabízí nám, jestli si ještě nechceme zajít na večeři, že nám věci pohlídá. Jasně, že jdeme. Málem bych zapomněla, po cestě zpět jsme viděli stánek s takovými divnými věcmi, červenohnědé tenké plátky, asi masa. Na pultu mají nakrájené kousky na ochutnání. Vypadá to hnusně, tak jako slizce, leskne se to. Ale ochutnáváme, páni je to skvělý! To bych nečekala. Je to sladké, asi namáčené v medu nebo v bůhví čem. Kupujeme si jeden plátek, vyjde na 2,70. Hned ho sníme, je skvělej, jo a je to vepřový. Ale zpět, paní nám doporučila místní restauraci s názvem Kuře a rýže. Petr si jídlo objednává, mě se to zdá moc obyčejné, prostě kus kuřete a kopeček bílé rýže. Chci zase ochutnat něco nového. Trochu se kvůli tomu s Petrem chytneme, dnes to mezi námi jiskří. Mám prostě blbou náladu, protože už jsem chtěla být na ostrově a tak mě každá blbost vytáčí. Dávám si pak ve vedlejší restauraci něco, co už nás zaujalo dříve, takové velké bílé koule.- plněné kynuté knedlíky. Ty náplně jsou různé, vybrala jsem kuře a zeleninu. Jeden je za 0,80 a těsto je sladké, což je zvláštní. Ale špatné to není. Objednali jsme si ještě pivo - Tiger Bier. V restauraci ho neprodávají, ale pán nám ho skočil koupit do stánku vedle. Ti Singapurčani jsou neuvěřitelně ochotní, přizpůsobiví a nic pro ně není problém. Jo, a ted jsem si vzpoměla, že v botanické zahradě jsme viděli obrovitánské stromy, ten nějvětší měl 47 m. Takže malá vsuvka.
Po jídle vyzvedáváme letenky a jedeme po Orchard Road - obrovské obchodní třídě směrem do centra k mrakodrapům. Chtěli bychom je vidět za tmy, osvětlené. U jednoho má být navíc obrovská fontána, rozměrem největší na světě, a od osmi tam bude laser show. Je to ovšem pěkná dálka a bágly jsou dost těžké. A hlavně nosit něco v tom vedru není žádná slast. Tak pomalu jdeme a pozorujeme živí ruch všude kolem nás. Vidím holku, jak si nese nějakou špejli a na ní něco napíchnutého, má to spoustu nožiček - že by chobotnice? Vedle na stánku to prodávají - fakt malé smažené chobotničky na špejli. Tady tedy mají věci! Jednu špejli si kupujeme za 1,10 dolaru a hlavně si sedáme a odpočíváme. Petr začíná studovat informace o Tiomanu v průvodci. Po chvíli opět vyrážíme, začíná se stmívat. Pěšky na fontánu nedojdeme, je už půl osmé. Sedáme tedy na metro a za chvíli vystupujeme u mrakodrapů. Za tmy vypadají mnohem lépe, než ve světle, nebo alespon mě se víc líbí. Projdeme obrovským nákupním centrem a už vidíme fontánu. Je fakt obrovská. Je za 5 minut osm, krásně jsme to stihli, těšíme se na představení. Jenže je 8, 8:10, 8:20 a ono se nic neděje. Jsme naštvaní. Mě se opět stává to, co je tady u mě častým jevem. Jak si někde sednu a na chvíli zavřu oči, okamžitě usnu. Při usínání sebou vždy cukám a Petr se tomu směje.
Čekáme do půl, to má být další představení, a zase nic! Tak se balíme a jdeme. Ještě si nemůžu odpustit jednu vsuvku. Nemáme s sebou moc oblečení, abychom neměly příliš těžké bágly. Každý má tři trička na devět dní. Já mám strategii takovou, že nosím každý den jedno, přes noc je pověsím a vyvětrám a pravidelně je střídám. Petr nosí pořád jedno, aby se pak mohl převlékat do čistého. Jenže jak se neustále člověk strašně potí, tak to tričko už toho má dost. Dneska už teda neuvěřitelně smrdí. Tak jako kysele, jako bezdomovec, co vleze do autobusu. Petrovi říkám, že mu to tričko kvasí a mám z toho srandu. Petr k němu čichá a dělá hrozné ksichty. Je to moc i na něj a tak ten večer pere, i trenky a ponožky a já peru taky. Respektive to prádlo sprchujeme ve sprše.
Ale zpět, jdeme znovu k mrakodrapům a pořizujeme pár fotek a pak se vracíme do Little India. Mám strašnou chut na mlíko a tak si kupuju dvě 250 ml krabičky. Vypiju obě, jsou skvělý. Petr kupuje ještě vodu a pak nějaký sladký podle mě blivajzy, podle něj dobrůtky - oříšky v medu nebo co to je. Nabízí mi, ale já už nemůžu nic sladkého ani vidět. Na tržišti jsem si koupila pár malých banánků a mango. (P: z toho je zřejmé jak Andrejka nemůže slatké ani vidět :-D Je prostě zasedlá na moje dobrůtky :-) Vracíme se zpět do hotelu a doufáme, že tam ještě bude volno. Hurá, máme dokonce stejný pokoj, už mi to ani nepřijde tak strašný. (P: Protože je to náš krásný pokojíček) Takže praní prádla i sebe, pak si dáme mango a já píšu deník, Petr prohlíží fotky. Dobíjíme baterky do fotáků a kolem půlnoci jdeme spát.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 cialis cialis | E-mail | Web | 1. června 2014 v 16:03 | Reagovat

Hello!

2 tryout tryout | Web | 20. června 2015 v 19:02 | Reagovat

sms půjčka první zdarma :-x

3 howl howl | Web | 9. září 2016 v 12:32 | Reagovat

krátkodobé půjčky bez přijmu ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama