Bike Adventure

6. srpna 2006 v 16:12 | Andy |  Závody
Pokud bych měla orientační etapový závod Bike Adventure (29.-30.7.) popsat jedním slovem, bylo by to zklamání. Zklamání ze závodu jako takového, i z našeho výkonu.
Oba s Jirkou jsme se na závod moc těšili, registrovali jsme se jako jedni z prvních. Pořadatelé se snažili vytvářet auru výjimečnosti a jedinečnosti - postupným dávkováním informací, tajením místa závodu, omezeným počtem startujících...Líbila se mi možnost nechat si zasílat novinky e-mailem i objednání ubytování, stravování a trička zároveň s přihlášením na závod.
Horší už byly informace, které přišly až těsně před závodem - že se v areálu nedá parkovat, za uložená kola pořadatel neručí, za zapůjčení čipu se musí platit, v ceně startovného není žádné občerstvení a k dispozici není teplá voda.

Po příjezdu jsme z reality byli zklamaní ještě více. Stanovalo se na šikmé louce, pitná voda a toalety byly dost daleko, auto se muselo nechat 5 kilometrů daleko a registrace byla také tamtéž. Nemyslím si o sobě, že bych měla nějak přehnané požadavky, spokojím se celkem s málem, ale podmínky na BA se mi opravdu příliš nelíbily. Trochu nás rozladilo i zakreslování bodů podle souřadnic (Jirka: osobně mi nevadilo zakreslování bodů, spíš mi vadilo, že prakticky nebylo, kde si sednout a zakreslit v klidu body. Ostatní lidé zakreslovali kde se dalo, na zemi, v hospodě, v občerstvovacím stanu apod. Což považuji minimálně za nedůstojné), které nebylo úplně nejjednodušší. Takže než jsme postavili stan, odvezli auto, zaregistrovali se a zakreslili body, bylo půl jedné ráno.
Ještě že jsme startovali až v 10:55. Po snídani v chatě Bedřichovka jsme přidělali mapník a čip, laborovali nad mapou a patnáct minut před jedenáctou se řadili na startu. Čekal nás výjezd po louce do slušného kopečka, po vysoké uschlé trávě to moc nejelo, takže řada lidí hned na úvod tlačila (Jirka: já tlačil do kopce proto, protože mi to přišlo efektivnější). Nahoře jsme dostali bodové ohodnocení kontrol a po jejich zakreslení naplánovali trasu. Rozhodli jsme se vyrazit do Polska, což byla, jak se později ukázalo, dost velká chyba (po závodě si na Polsko stěžovali úplně všichni). Polské cesty byly dost nekvalitní (Jirka: jako navigátor jsem brzo zjistil, že v Polsku mají úplně jiné představy co je asfaltka, polní a lesní cesta. Když je u nás silnice označena jako silnice 3.třídy, tak v Polsku je nutné počítat s 4.třídou a horší. Několikrát se nám stalo, že tam kde měla vést asfaltka, byla jen kamenitá stezka) a několikakilometrová stoupání po kočičích hlavách nás dost ničila. Udělali jsme i pár navigačních chyb, takže jsme nakonec objeli jen polovinu kontrol, co jsme si naplánovali. V závěru jsme navíc měli co dělat, abychom dojeli do cíle v šestihodinovém limitu, posledních dvanáct kilometrů jsme proto jeli jako o život, Jirka, který měl žaket u toho opravdu málem umřel :-) (Posledních 10km jsem jel fakt "na morál" a i sebemenší stoupání jsem protrpěl. Nabudila mne až krátká průtrž mračen s kroupami pár set metrů před cílem). Když pak na poslední kilometry začalo pršet a dokonce padaly kroupy, byl náš dojezd do cíle opravdu dokonalý :-) Limit jsme naštěstí stihli, méně potěšující byl počet bodů - 290. Dana s Druhou Danou jely mnohem lépe, nasbíraly 380 bodů, ale zase nestihly limit a tak skončily na 180 (Jirka: dokonalý důkaz toho, že je lepší objet méně kontrol, ale dojet v limitu). Celý večer pak vydatně pršelo a v noci střídavě také, což mi dost vadilo vzhledem k tomu, že naše kola byla uložena v ohradě bez střechy a dost tedy opršela. To je má další výtka k pořadatelům, kola přece musí být před výkyvy počasí ukrytá! Největší průtrž jsme přečkali ve stanu, když se počasí trochu uklidnilo, vyběhli jsme na večeři a čekali na vyhlášení výsledků, které podmiňovalo startovní pořadí druhého dne. Po večeři byla vyhlášena Happy hour s Primátorem, točený se prodával za 6 Kč, lahvové speciály byly na ochutnání zdarma. To se nám líbilo, takže jsme s holkama poseděli, popili a kolem půlnoci šli spát. Startovat jsme měli v 9:40.
Druhý den se počasí zlepšilo, dokonce docela pěkně svítilo sluníčko. Řekli jsme si, že do Polska už nás nikdo nedostane že objedeme Deštnou a další dvě osmdesátky v okolí. Výjezd na Deštnou nebyl tak hrozný, jak se zdálo, většina cesty vedla po silnici. Rozjeté jsme to měli poměrně dobře, vypadalo to, že nabereme něco přes tři sta bodů. Pak jsme ale udělali velkou chybu, když jsme ve sjezdu z kopce přehlédli odbočku a hodně jsme si zajeli (Jirka: dodnes si vzpomínám jak jsem při míjení té odbočky Andree říkal, že mi přijde dost podivné, proč tam všichni odbočují, že to musí mít nějaký důvod. Místo toho, abychom se zastavili a poradili, jeli jsme parádním sjezdíkem dolů. Na další křižovatce nám po poradě s mapou došla ta drtivá chyba, tj. na té odbočce nahoře jsme měli odbočit, nezbývalo než ten krpál vyjet a dojet pro tu 50-tku.). Padesátka, kterou jsme minuli byla poměrně strategická i vzhledem k dalšímu postupu, takže jsme se pro ní museli vrátit to nás stálo příliš mnoho času. Protože kontroly od sebe byly hodně daleko a terén dost kopcovatý, odhadli jsme, že kromě desítky u hranic a závěrečné na louce už nic dalšího nestihneme a tak jsme vyrazili do cíle. Přijeli jsme o čtyřicet minut dříve, ale lepší než ztrácet body penalizací. Bodový úlovek byl ovšem opět slabý - jen 220. Dany dopadly úplně stejně :-)
Náš celkový bodový součet 510 bodů nás zařadil na 115 místo v kategorii, ti nejlepší měli kolem tisícovky. Takže z našeho výkonu je to opravdu zklamání. Nejsem si jistá, zda budu příští rok chtít napravovat reputaci, ale spíš ne, raději si najdu závody, které mi budou více vyhovovat. Možná bych zkusila Six Numbers.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama