Trénink na Krále Šumavy

12. srpna 2006 v 22:22 | Andy |  Trénink
Na tuto sobotu jsem měla naplánovaný trénink na Krále Šumavy. Ještě nikdy jsem neujela 150 km a 2800 metrů převýšení mě také děsilo, potřebovala jsem si ověřit, že to zvládnu. Bohužel jsem k sobě žádného dalšího silničáře nezlanařila, takže se mnou jel jen Jirka, jako doprovodné vozidlo. Původně jsem chtěla vyjet už v osm, ale nakonec jsem zvládla odstartovat až v půl desáté. Byla pořádná zima a také drobně poprchávalo. Nechtělo se mi motat se přes Klatovy, vyrazila jsem tedy asi o 10 km dále - u Mochtína. Sotva jsem ujela prvních pět kilometrů, začalo pršet vydatně. Chvíli jsem doufala, že je to jen krátká přeháňka a tak jsem jela dál. Bohužel déšť neustával a začala mi být velká zima, zastavila jsem tedy a navlékla se do bundy. Pak už to bylo mnohem lepší. Po pár kilometrech déšť ustal a po zbytku trasy už jsem chytila "jen" několik mírných přeháněk. No následek byl takový, že jsem jela pořád v mokrém (kromě deště jsem se bohatě skrápěla i vlastním potem:-)).

Protože trasu neznám a bála jsem se, že budu bloudit, vystřihla a zalaminovala jsem si mapku a nalepila ji na řidítka. Můj silniční "mapník" je k vidění v Galerii. Až na místě mi došlo, že mapa je málo podrobná, chyběly názvy vesnic a já tak jezdila spíše intuitivně, než že bych přesně věděla kam jedu. Takže po prvních asi 15 kilometrech, kdy jsem byla promočená a promrzlá a do toho jsem někde bloudila, jsem měla tisíc chutí se na všechno vykašlat. Naštestí mi to hrdost nedovolila :-) a tak jsem se začala sápat do prvního velkého kopce - na Keply. Ač je z celé trasy nejvyšší (cca 1000 m.n.m.), nijak hrozný mi nepřišel. Není prudký, jen hodně dlouhý a navíc jsem na začátku měla spoustu sil. Takže Keply byly v pohodě. Následoval sjezd a pak pár menších kopečků a dojela jsem do Prášil. Tam na mě čekal Jirka. Využila jsem přestávky pro převléknutí ponožek, nohy mě hrozně zábly. Přidala jsem i návleky na kolena a pokračovala kousek do kopce do Srní. Odtamtud následoval odpočinkový úsek - parádní sjezd až na Rejštejn. Během něj se dalo celkem příjemně zregenerovat a nabrat sílu na další pěkný krpálek na Kašperky (900 m.n.m.). Následoval zase rychlý sjezd do vesnice Rozsedly - tam je přibližně polovina trasy. Z Rozsedel mě čekala chuťovka - kopec Šimanov. Slyšela jsem o něm tolik, že jsem z něj měla posvátnou hrůzu :-) A skutečně to nic příjemného nebylo. Z Rozsedel se jede pořád do mírného kopce až do vesnice Šimanov. Stoupání se párkrát pěkně postaví a je i celkem dlouhé, takže když se po cca 3 km dojede pod inkriminovaný kopec (je až za vesnicí) cítí už se člověk docela unaven. No a pak to začne. Kopec který má odhaduji tak kilometr je hodně prudký a posledních pár desítek metrů je naprostá stojka. Tam už jsem musela jít ze sedla a docela slušně se mi klepaly nohy. Dosáhla jsem nejvyšší TF z celé trasy - 183. Nahoře jsem musela zastavit a vydýchat se. Pak už jsem se spustila z kopce do Sušice, kde jsem se opět potkala s Jirkou (ten mě pak navigoval v průjezdu městem) a doplnila zásoby jídla i vody. Průjezd Sušicemi byl tedy v pohodě, horší to bylo když začalo stoupání do Hartmanic. Dost prudkých 200 výškových metrů. Nohy už se začaly hodně ozývat, ale utěšovala jsem se tím, že konec se pomalu ale jistě blíží. V Hartmanicích jsem odbočila podle mapy doleva, dál se jelo po modré, po tzv. Farmářské stezce. Bohužel zase do kopce. V mapě bylo nakresleno, že v třetí vesnici - Kochánově silnice skončí, dál už byla kreslená jen stezka, ale nevěřila jsem tomu. Když jsem vjela do vesnice Rovná, přišla na mě krize. Kopec se postavil (kdo mohl tu vesnici tak blbě pojmenovat?), dost to připomínalo Šimanov. Krize byla taková, že jsem musela slézt, najíst se a dát si pauzu. Stejně už jsem ale pokračovala jen na morál. Když jsem pak dojela do Kochánova a zjistila, že asfaltka opravdu končí a přede mnou je lesní cesta plná kamenů do kopce, málem to se mnou praštilo :-) Jinou možnost než se pustit nahoru jsem ale neměla (z webu Vinohradských šlapek jsem teď zjistila, že se tam mělo jet přes nějaký statek, ale žádný si nevybavuji), takže jsem slezla z kola a těch naštěstí jen cca 500 metrů jsem vytlačila. Dostala jsem se opět na asfaltku, i když notně zasypanou štěrkem a pokračovala nahoru na Keply. Hodně jsem se plazila, nohy vypovídaly poslušnost. Až dojezd do Keplí mne probral a parádní sjezd dolů jsem si užívala. Ovšem nemít na sobě neprofukavou šusťákovku, dojela bych zmrzlá na kost. Pokračovala jsem po stejné trase jako když jsem jela opačným směrem, tedy do Velhartic a přes další kopec a pěkný sjezd do Podolí a na Běšiny. Z nich už to bylo do Klatov asi jen deset kilometrů, víceméně pořád z kopce. Domluvila jsem se s Jirkou, že mě nabere v poslední vesnici před Klatovy - ve Vrhavči. Tam jsme naložili kolo, já se převlékla do suchého (úžasný pocit), vypila jsem Regenera a užívala si pocit, že jsem to ujela. Byla jsem sice totálně promrzlá a vyčerpaná, ale strašně šťastná :-)
Graf z Polara umisťuji do Galerie.
Jinak statistiky:
Délka: 135,5
Vzestup: 2510 m
Průměrná rychlost: 19,1
Průměrná TF: 148
Průměrná kadence: 67
Míra úsilí: 1345
Energie: 19835
Co se týká kvality cest, byla jsem moc příjemně překvapená. Až na vyjímky jsou všude krásné široké silnice s perfektním asfaltem. Trochu horší povrch byl u Kašperek, nepříjemné pak byly úseky po dlažebních kostkách (nejdelší v Prášilech).
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Gratulace Gratulace | E-mail | 14. srpna 2006 v 10:56 | Reagovat

Andrejko, ses fakt dobra. Sam bych to neujel !

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama