Francie - Provance

4. září 2006 v 9:55 | Andy |  Cestování
Právě jsem definitivně zanevřela na všecny organizované zájezdy. Už budu podnikat vše na vlastní pěst. Nějak na to nemám nervy.
Když jsem viděla partu lidí, kteří s námi na cyklozájezd (Provence na kolech, CK Velotours) jedou, šly na mne mrákoty. Většinou se jednalo o starší lidi, řada jich měla značnou nádvahu. Vypadali na všechno, jen ne na cyklisty. A ty jejich kola, bože chraň!

Sobota, 26.8.
To nám to pěkně začíná...no nic, cesta proběhla bez problémů, jen mi trochu vadilo, že ač jsme do kempu v Giens dorazili v devět ráno, ubytovali nás až v půl třetí. Byli jsme sice po cestě hodně nevyspalí a tudíž unavení, ale protože jsme neměli co dělat, šli jsme na poznávací procházku po okolí. Protože bydlíme na poloostrově, udělali jsme pěkný okruh - po jedné šíji podél moře až k dalšímu městu - Hyeres, poté napříč ke druhé šíji a kolem solných jezírek zpět. Bylo to "jen" 14 km, ale moje cyklistické nohy trpěly :-) Když nás konečně ubytovali, zjistili jsme, že ačkoliv miniaturní mobilhome sdílíme ještě s dvojicí postarších dam, máme jen jedny klíče. Od našich spolunocležnic jsme se navíc dozvěděli, že oni nejsou na cyklistickém, nýbrž poznávacím zájezdě, stejně jako polovina autobusu. Cestovka prostě spojila dva programy, ale účastníky o tom nikdo neinformoval...Takže "cyklistů" nás bylo dohromady 19. Jakýže jsou to cyklisté jsme zjistili hned večer, při orientační projížďce po okolí. Ďábelskou rychlost 13km/h jsem nemohla vydržet. A když se ještě někteří, oblečení do bavlněných triček a tenisek, dohadovali že nemusí mít helmy, chtělo se mi utéct.
Naštěstí jsme se s Jirkou domluvili na kompromisu - budeme jezdit s nimi, v čele skupiny a trochu napřed (Jirka to názorně předvedl první večer, kdy jel napřed tak, že se nám ztratil :-)) a po ukončení společné části budeme pokračovat na vlastní pěst. Takže na té první vyjížďce jsme po společných 10km (!) najeli ještě vlastních 30km. Víc se nám nechtělo, měli jsme toho dost. Po večeři jsme pak koukali na notebooku na Městečko Twin Peaks - Jirka usnul už při prvním dílu, já až při čtvrtém :-)
Neděle, 27.8.
Na dnešek byla v plánu společná cesta to Toulonu, což obnášelo přetrpět 35 km šnečího tempa a neustálého zastavování. Při první příležitosti jsme se proto v přístavu trhli a vyrazili dál sami. Nejdříve jsme chtěli zajet k testovacímu okruhu Formule 1 (Circuit du Castellet Paul-Ricard), který chtěl vidět Jirka. Když jsme ale spočítali, že je to ještě o 35 km dál a že bychom tedy za dnešek najeli asi 130 km, vzdali jsme to. Bylo strašné horko a tolik se nám fakt jezdit nechtělo. Mě se už předtím v mapě zalíbila nejvyšší hora v okolí - 584 metrů vysoký Mont Faron. Lákala mě vyhlídka, která musí shora být. Kopec to byl ale šílený, všichni jezdili nahoru lanovkou a auty. Já jsem ale ukecala Jirku, že tam pojedeme na kolech. Zajímavé bylo, že nahoru vedly dvě úzké asfaltky, z každé strany kopce jedna, každá jednosměrná. To jsme netušili a tak jsme měli dost kliku, že jsme pro výstup rovnou zvolili tu správnou. Začínali jsme od moře, tedy v nadmořské výšce 0m.n.m. a čekalo nás cca 500 výškových metrů, rozložených jak jsme zpětně zjistili, do necelých sedmi kilometrů. Trochu mě překvapilo, že jsme byli jediní cyklisté, kteří jedou nahoru - přitom tam byla krásná asfaltka (ostatně jako tady všude - mají tu parádní silnice a všude cyklostezky). Předtím jsme všude potkávali spousty silničářů na špičkových kolech (samé Colnago, Look, Lapiere apod.) a na místní značce Decathlon (Jirka: asi něco jako náš Author). Ve vražedném vedru se ale asi nikomu do kopce nechtělo. Jejich chyba, připravili se o nádherný výhled na město Toulon a okolí, zajímavý byl pohled na přístav a na nejnovější francouzskou letadlovou loď Charles de Gaulle. Sjezd dolů pak byl neméně pěkný, jen v těch serpentýnách jsme málem zavařili brzdy :-) (Jirka: já ne, protože já už mám špalky probržděné... :-)) Dole ve městě jsme si pak koupili vodu, která nám došla, snědli zbytek tyčinek a vyrazili zpět do Giens. Cestou jsme se ještě bavili pohledem na ve větru dovádějící wind a kite-surfaře. Vítr tady fouká pořádný (Mistral), když vane proti, je to šílená brzda, když z boku, člověka to skoro shodí z kola.
Suma sumárum dnes 83 km, 880 nastoupaných metrů, TF 114/154, rychlost 15,3/40,4 km/h.
Pondělí 28.8.
Na dnešek byl plánovaný výlet do kaňonu Verdon. Protože je to poměrně daleko a navíc jsme měli mít mezizastávku s prohlídkou továrny na parfémy v Grassu, vyráželi jsme už v půl sedmé. Vstávání nebylo poté, co jsem zase ponocovala s Twin Peaks nic moc, ale po cestě v autobuse jsem se dospala. Parfumérie byla přesně podle očekávání ztrátou času, jen přitažení oveček a útok na jejich peneženky. Zato druhá část výletu - kaňon Verdon - byla parádní. Autobus nás vysadil v Compsu a odtamtud nás čekala cesta do Aiguines. Kolem třiceti kilometrů, většinou stále do kopce. Bylo to poměrně pohodové, stoupání nebylo prudké, slunce nepražilo jako včera a hlavně za nastoupané metry jsme byli pravidelně odměňováni parádními výhledy na skály, které mi trochu připomínaly Skalisté hory, nad hlubokou roklí a modrozelenou řeku daleko pod námi. Vyrazili jsme s Jirkou svým tempem, nikam jsme se nehnali, já jela téměř pořád v ZV. Stejně jsme ale nechali všechny daleko za sebou a do Aiguines dorazili asi až hodinu po nás. Jeden chlap měl tendenci nás honit, snažil se jet za mnou v háku, ale odpadnul. A pak měl v cíli nějaké kecy jako že průvodce říkal že nemáme závodit :-). (Jirka: ten cyklista se vůbec nestyděl jet do kopce za Andreou v háku, což jsem nesl dosti nelibě. Ale jakmile stoupání "přitvrdilo", ihned odpadnul a po dojezdu byl úplně grogy...) Odjezd domů byl v půl šesté, my ale dorazili o dvě hodiny dřív. Protože ostatní byli bůhví kde, dali jsme si ještě jedno stoupání - do pěkného městečka Moustiers. Tam jsme si koupili skvělou bagetu (ty francouzské jsou vážně výborné) a créme brulé. Obojí jsme do sebe hned nacpali, protože jsme měli hlad a vyrazili zpátky k parkovišti u krásného zeleného jezera (Pozn.: jezero=Lac de St. Croix), kde byl sraz. Ještě půl hodiny jsme museli čekat než se všichni sejdou a pak jsme konečně vyrazili domů, po cestě jsme ještě zastavili ve velkém supermarketu pro jídlo. Konečně jsem viděla trochu rozumné ceny, jinak je tu všude strašně draho. Koupili jsme tradiční věci jako bagety, sýry a mléko, abychom už si večer nemuseli nic vařit. Návrat do kempu byl po osmé hodině.
Statistika: 55 km, 950 nastoupaných metrů, TF 123/162, rychlost 17/52,4 km/h.
Úterý 29.8.
Abychom dodrželi správný tréninkový plán (po třech dnech ježdění den recovery), rozhodli jsme se udělat dnešek odpočinkový. V praxi to znamenalo, že jsme ráno vyspávali a po dobré snídani vyrazili pěšky na místní trh. Byl moc pěkný, se spoustou ovoce a zeleniny, sýrů a bylinek. Jirka koupil domů (Jirka: pro maminku!) levandulový med. Dopoledne jsme ještě odpočívali a na kolo vyrazili až ve dvě. Skupina jela do Hyeres, my protože už jsme tam byli jsme se rozhodli jet sami do městečka Bormes (Jirka: doporučovala nám ho naše průvodkyně). Výlet se vydařil, jak Bormes tak i přístavní Le Lavandou jsou opravdu moc krásná města. Cesta byla prakticky pořád po rovině, po krásných asfaltových cyklostezkách, nebýt silného větru člověk by ani nevěděl že jede. Po dlouhé době jsem si pochutnala na čerstvých fících, utržených přímo ze stromu. Po cestě zpět nám foukal silný protivítr, ale i tak byla dnešní cesta úplně pohodová, odpočinková.
Statistika: 64 km, 290 nastoupaných metrů, TF 115/151, rychlost 18,8/39,7 km/h.
Středa 30.9.
Na dnešek byl naplánován společný výlet do Saint Tropez. V osm ráno jsme se všichni naložili do autobusu a za cca hodinu a půl jsme byli na místě. Prolédli jsme si přístav a jachty milionářů, četnickou stanici ze slavné série filmů o četnících (ta nás zkalamala, byla úplně zchátralá) a místní kostelík a v jedenáct hodin už jsme byli zase u autobusu pro kola. Ostatní se ještě vezli a jeli pak zkrácenou trasu zpět do Giens, my jsme chtěli jet přímo ze Saint Tropez. Opět to byla rovinatá etapa. Tady prostě moc kopců není. Bylo by to tady ideální pro jarní najíždění kilometrů. Lituji že jsem si s sebou nevzala silniční kolo. Teď bych ale potřebovala trénovat spíše kopce a ty jednotvárné roviny už mě trochu nudí. V S.Tropez byl naštěstí alespoň jeden pěkný kopeček, takže jsme si užili serpentýn nahoru a dolů a krásných výhledů na moře. Zbytek cesty už byl zase většinou po cyklostezkách, jedna část nás dokonce překvapila tím, že byla stejně široká jako silnice a tak jsme si chvíli mysleli, že jedeme v protisměru :-) Dnes jsme zase potkávali celkem hodně silničářů, překvapují mě tady tři věci - za prvé - téměř naprostá absence biků, za druhé - téměř všichni silničáři mají špičková kola (dnes bylo hodně Looků a Bianchi) a za třetí - cyklisté se navzájem téměř nezdraví.
Statistika: 75 km, 610 nastoupaných metrů, TF 124/160, rychlost 19,9/40,9 km/h.
Čtvrtek 31.8.
Dnešek byl asi nejkrásnější den. Vůbec totiž nefoukal vítr. Teplota je jako každý den přes třicet stupňů. Zprávy z domova říkají je tam hnusně a prší, to pro nás asi bude po návratu šok.
V programu byl fakultativní výlet na ostrov Porquerolles, nám se tam ale moc nechtělo. Jednak to byla spíše koupací akce a nás válení u moře nebaví a navíc za 27 Euro za lístek/osoba si dokážeme vymyslet lepší zábavu. Raději jsme zase vyrazili na kola, rozhodli jsme se pro cestu do vnitrozemí. Trasa byla takováto: Hyeres-Pierrefeu-Collobrieres-Bormes. Do Bormesu jsme vlastně nedojeli, sjeli jsme kousek od něj. Po počáteční rovině začala trasa mírně stoupat, ale opravdu skoro neznatelně. Bohužel tam nevedly cyklistické stezky, ale asfalt byl jako vždy perfektní a provoz příliš velký nebyl, takže to šlo. Všude kam oko dohlédlo se rozprostíraly vinice. Tady se snad nic jiného nepěstuje. Dlouho jsem odolávala, ale nakonec mi to nedalo a jeden hrozen jsem si utrhla. Víno bylo výborné, slaďoučké, jen mělo menší bobule. U městečka Collobrieres začalo pěkné stoupání - bylo potřeba překonat pár kopců, které nás dělilo od pobřeží. Jeli jsme totiž takový okruh, který se právě v tomto místě přehoupl do své druhé poloviny, která znamenala právě zdolání kopce a návrat po pobřeží. Nejvyšším místem byl Col de Babaou - 414 m.n.m., byl odtamtud pěkný výhled. Po něm následovala jízda po vrstevnici a poté sjezd serpentýnami. Po dojezdu na křižovatku nad Bormes nám bohužel zbývalo ještě cca 30 km cesty, kterou už známe nazpaměť, neboť jsme jí projíždeli již po čtvrté.
Statistika: 88 km, 610 nastoupaných metrů, TF 123/158, rychlost 20/42,9 km/h.
Pátek 1.9.
Mistral už je asi definitivně pryč. Zbyl jen sluneční žár. V něm jsme vyrazili autobusem na sever do městečka le Thoronet. Kdo chtěl mohl jít na prohlídku do opatství ze 12. století, my ale raději vyrazili na cestu, naplánovali jsme si totiž poměrně dlouhou trasu, navic s "vrchařskou prémií" a do šesti jsme museli být v kempu. Náš postup vypadal takto: Cabasse - Flassans-s-Issole - Gonfaron - Collobrieres - Pierrefeu-du-Var - Hyeres. Všechna městečka kterými jsme projížděli byla moc krásná, taková historická, s úzkými uličkami a kamennými domy. U Flassans jsme trochu zabloudili a dali jsme si tak menší terénní vložku, v Gondarfonu jsme zase na chvíli poseděli na pěkném náměstí na svačinu. Věděli jsme totiž, že před námi je dlouhé stoupání (trasa plánovaná průvodcem byla jiná, měla "jen" 70 km a vedla po rovině, já trvala na tom že chci kopec, tak Jirka vymyslel - a moc dobře - jinou trasu). Stoupání mělo celkem 9 km, přičemž průměrné stoupání bylo 5,9%. Byli jsme naštěstí téměř celou cestu kryti stromy, tak nám ani teplota nad třicet stupňů příliš nevadila. Vrcholem kopce byl Col des Fourches - 535 m.n.m., vrchařskou prémii bral Jirka. Z něho následoval krásný 11 km sjezdík až do Collobrieres. To jsme několikrát projeli v marné snaze najít obchod, kde bychom mohli koupit vodu, nakonec jsme to vzdali a vyrazili do Pierrefeu, o kterém jsme již věděli, že je tam velký supermarket. Nakoupili jsme si a vydali se na poslední 30 km mírně klesající úsek až do Giens. To už jsem se vyloženě trápila, všechno mě bolelo a nemohla jsem se dočkat dojezdu domů. V samoobsluze v kempu jsme si koupili za odměnu pivo, to bylo úžasné :-)
Statistika: 92 km, 750 nastoupaných metrů, TF 123/157, rychlost 19/44,7 km/h.
Celkově jsme za týden v Provence najezdili 494 km a nastoupali 4345 metrů.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jančová Jančová | 5. října 2006 v 21:11 | Reagovat

patrně se nedomluvíte,že jezdíte organozovaně s cestovkou do zahraničí. Jinak si nedovedu vysvětlit váš údiv na začátku článku nad ostatními spolucestujícími. S tím MUSÍTE počítat.

2 MIrek MIrek | E-mail | 7. října 2008 v 16:23 | Reagovat

V Provance jsme byli se ženou v roce 2003 s CK Kudrna. Ne náhodou byli všichni cyklisé. Podle Vás bych já patřil mezi ty obézní a moje žena k těm méně trénovaným. Z té čtyřicítky cyklistů se vydělila desítka ve věku 30 až 40 let. Asi by vám padli do oka - značkové úbory zářivých barev, fyzička dávající 25 km/hod. a více,......

Při první etapě v okolí Dragignanu (cca 55km po nonstop jízdě Brno - Fr.) na nás a na otylého nešťastníka jezdícího ještě daleko za námi, peloton čekal př stoupání každou půlhodinu. na začátku sjezdu vydal vůdce výpravy pokyny, díky kterým se všichni "ztratili". Do perfektně "zašitého" campu jsme dorazili jako 5. a 6. v pořadí. Bylo to díky výborné francouzštině mé ženy!

Stav silnic se mohl za ty tři roky zlepšit, ale značení cest a silnic je ne Francii "roztomilé" - ideální k bloudění.

Zkrátím to - namakaní borci, které jste ve Vaší skupině postrádala (deprimovaní zastávkami pro obdivovatele památek), se s železnou pravidelností ztrácely a "nabloudiliů denně na plánované etapy 50 až 80 km běžně 20 až 40 km navíc přijížděli k autokaru současně se staříky - já dostal tenhle zájezd k padesátinám a moje žena jej měla za to, že se mnou vydržela 25 let manželství.....

Najezdili jsme asi tolik co Vy, červen 2003 byl velmi suchý a horký (teploty denně atakovaly 38 - 40 ve stínu, vypili jsme 5 až 6 litrů tekutin/ etapu, zhubl jsem 8 kg!).

Můj otec se dožil 74 let, maminka oslavila koncem prázdnin 82, tak je možné, že tu budu v době, kdy Vám či Jirkovi bude 50. Projeďte se na kole kolem Orange, Arles, Camarque, kaňovem Verdun a pak mi napište něco o děsné společnosti na otřesných kolech.

3 Andy Andy | 7. října 2008 v 18:05 | Reagovat

Já nemám nic proti starším cyklistům. Naopak obdivuji to, že jsou schopní i ochotní jezdit na kole, běhat na běžkách a podobně. Potkávám jich spousty a to i na závodech.

V tomto článku jsem popisovala desiluzi vzniklou tím, že jsem byla na cyklistickém zájezdu poprvé a netušila jsem, jak to tam probíhá. Myslela jsem, že to bude více sportovně zaměřeno.

Z mojí strany to byl špatný výběr.

Teď už jezdím s Kudrnou a naopak já mám problémy, abych stíhala ostatní :-)

Neberte tedy prosím můj text jako kritiku, jezděte dál a třeba se někde potkáme. Doufám, že budu v padesáti ještě jezdit a dožiji se rovněž požehnaného věku :-)

4 eltmgf eltmgf | E-mail | Web | 17. května 2009 v 3:16 | Reagovat

rz9yDT  <a href="http://ulxtzzrmgfcb.com/">ulxtzzrmgfcb</a>, [url=http://otblgjifofid.com/]otblgjifofid[/url], [link=http://glltrcgbknvh.com/]glltrcgbknvh[/link], http://weaghmmwtkax.com/

5 chambered chambered | Web | 9. září 2016 v 0:08 | Reagovat

online pujcka pred výplatou tišnov :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama